Kulíšci starší – metodické listy

Jak rozvíjet komunikaci batolete?

  1. Využívejte základních prvků komunikace

Komunikovat pokud možno tváří v tvář a na stejné úrovni – umožníte tak dítěti lepší oční kontakt, může sledovat ústa mluvčího, což mu pomáhá v odezírání jednotlivých hlásek a upevňování způsobu jejich tvoření.

  • Mluvte jasně, zřetelně, využívejte základní slovní zásobu a krátké věty.
  • Pojmenovávejte stručně a jasně, co právě děláte. Mohou to být vaše činnosti, předměty kolem vás i to, jak se cítíte. Dítěti tak poskytujeme množství slov k rozšíření slovní zásoby, ale pomáháme mu též věnovat pozornost tomu, co se děje, což je důležité pro jeho schopnost zorientovat se v situaci.
  • Obsah a forma – to co říkám, tedy obsah, musí být v souladu s tím, jakým způsobem to říkám, tedy s jakou intonací, dynamikou. Je dobré mít na paměti, že děti do 6 let nerozumí ironii.
  1. Předcházejte neporozumění 

Opakujte to, co dítě říká. Pokud dítěti nerozumíme a nepoznáme, co říká, opakujte to, co slyšíte a s tímto zvukem si můžete různě hrát. Měníme intonaci, hlasitost, tempo… Dáváme tak dítěti najevo, že ho slyším a vnímáním, dávám si čas na přemýšlení nad tím, co by to mohlo být za slovo.

  1. Motivujte

Pochvala, povzbuzení, motivace – to vše dítě pozitivně povzbudí v dalších snahách. Dítě chválíme za konkrétní věci: „Já už ti krásně rozumím, ano, je to auto. Povídej dál.“ Pokládáme otázky, které se týkají daného slova, pojmu.

  1. Vyprávějte si nad obrázky

S dítětem si můžete vyprávět o tom, co na obrázku je, kde to je, jak to vypadá… Pokud dítě neví, co by řeklo, dáváme mu vždycky možnosti: „Je to slon nebo dům?“

  1. Buďte aktivní

Říkejte si s dětmi různá říkadla doplněná hrou na tělo tleskáním, plácáním, dupáním. Zajímavá jsou pro děti i rytmická říkadla obsahující citoslovce. Zkuste třeba pohybovou básničku:

„Kovej, kovej kováříčku (tlučeme pěstičkou do chodidla na noze),

okovej mi mou nožičku (tlučeme druhou pěstičkou do druhé nohy),

okovej mi obě (plácáme se do stehen),

zaplatím já tobě“ (tleskáme).

Zkuste si na tyto aktivity vyhradit alespoň několik minut denně. Pokroky vašich dětí vám budou sladkou odměnou za vaši trpělivost a ochotu věnovat jim svůj čas, byť by byl sebedražší.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Učíme se básničky, říkanky a písničky, často doplněné pohybem. Například:

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu, (ruce nad hlavu)

až ke sluníčku dosáhnu. (stoj na špičky)

Když já se skrčím, (dřep)

hned zase vyskočím (výskok)

a dokola se zatočím. (zatočíme se dokola)

Když já si sednu,(sed)

Nožičky zvednu. (sedíme a zvedneme nohy)

Když já si lehnu, (leh)

Už se ani nehnu! (ležíme)

Co už umím

Umím běhat (běžíme na místě), umím stát, (stojíme)

Nad hlavu si ruce dát. (zvedneme ruce nad hlavu)

Umím chodit pomaličku, (jdeme pár kroků)

Umím hrát si na žabičku. (skáčeme jako žabička)

Umím chodit jako rak, (chodíme pozpátku)

Věřte mi to, je to tak. (tleskáme)

Brambora

Kutálí se ze dvora, (meleme rukama)

velikánská brambora.(naznačíme půlkruh rukama nad hlavou)

Neviděla(zakryjeme oči), neslyšela, (zakryjeme uši)

že spadla na ni závora. (skříženýma rukama obejmeme trup)

Kam koukáš ty závoro? (ukazováčkem děláme tytyty!)

Na tebe ty bramboro!(ukazováček ukazujeme na sebe)

Kdyby tudy projel vlak, (pokrčené ruce podél těla se pohybují jako mašinka)

byl by z tebe bramborák! (tleskáme)

  • Každá lekce je zaměřená na konkrétní téma, o kterém si vyprávíme nad obrázky či knihou. Jindy si dané věci přímo ukazujeme a povídáme si o nich (např. ovoce, zelenina, listy,loutky, atd.). Třídíme čeho je víc, co je menší, co k sobě patří, co má jaký tvar, barvu nebo vlastnosti. Děti se učí zařazovat konkrétní věci do systémů a vztahů, učí se o nich vyprávět.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Prohlížet si knížky, povídat si nad nimi. Spojovat věci u knížky se skutečnými zážitky. Při společné hře spolu komunikovat, domlouvat se na dané strategii. Dávat věci do spojitostí, třídit je podle tvarů, velikosti, druhu,barvy atd.
  • Učit se básničky, říkanky, zpívat si

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

http://www.nutriklub.cz/clanek/rozvijime-rec-a-komunikacni-schopnosti-ditete-iii-dil-od-1-do-3-let


 

Jemná motorika

Vývoj dítěte neurčují pouze jeho dědičné vlohy, ani neprobíhá stejnoměrně, paralelně a pravidelně ve všech vývojových oblastech, probíhá po celý život. Zděděné vlohy se u dítěte postupně rozvíjejí, jednotlivé fáze vývoje podléhají vnitřním i vnějším vlivům. Vývoj ovšem můžeme svým působením a působením prostředí do jisté míry ovlivňovat. Ve zvládnutí určitých dovedností jsou individuální rozdíly, také rychlost průběhu jednotlivých období je různorodá.

Jemná motorika = motorika rukou

Jedná se o jemné pohyby, při kterých jde o souhru rukou a zraku. Jemná motorika je rozvíjena při pohybech dlaní a prstů. Její zvládnutí je nutným předpokladem pro úspěšné zahájení především psaní, ale i dalších manuálních aktivit ve školním prostředí.

1,5 roku – dítě umí věc volně pustit, ovládá dovnitř směřující příčný úchop, jí samo lžičkou, samostatně pije z pohárku, vybaluje předměty z obalu, ukládá a vybírá věci, tluče předměty o sebe.

1 – 2 roky – dítě kreslí čáru mezi dvěma body, hnětením modeluje kuličky a hady, šroubuje a otáčí klíčem v zámku, samostatně si umývá a utírá ruce.

2 roky – dítě si samo svléká oblečení, čmárá na papír, staví věž ze dvou kostek, navléká kroužky na tyč, hází míč neurčeným směrem, dává kuličku do lahve apod.

2,5 roku – dítě staví věž ze čtyř kostek, hází míčem s rukama nad hlavou, zasune tyč do roury, vysypává korálky z láhve, listuje stránkami knížky.

3 roky – dítě jí vidličkou, chytá míč oběma rukama, hází míčem v určitém směru, maluje zakulacené tvary, přelévá tekutinu z pohárku do pohárku, skládá papír, navléká korálky na drát.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Básničky doplněné pohyby prstů – Vařila myšička kašičku nebo další, např.

Vrabec

Típ, típ, típ, vrabec vrabce štíp. (pohybem palce proti ostatním prstům uděláme zobáček)

Poprali se na keříčku, (Dítě svým „zobáčkem“ štípe maminku)

Vytrhli si po peříčku. (Dítě svým „zobáčkem“ štípe maminku)

Típ, típ, típ, vrabec vrabce štíp. (pohybem palce proti ostatním prstům uděláme zobáček)

Prsty

Všechny moje prsty (ukážeme otevřenou dlaň)

schovaly se v hrsti. (dáme dlaň v pěst)

Spočítám je hned.

Jedna,dvě, tři, čtyři pět (počítáme jednotlivé prsty)

  • Cvičení s pomůckami – malé míčky, misky, létající talíře (přendávání, prohazování, nošení balónků v misce či na lžičce atd.), práce s kolíčky, navlékání korálků, skládání rozstříhaných obrázků
  • Vyrábění po hodině – děti se učí správně držet pastelky a nůžky, stříhat a lepit papír, vyzkoušejí si malování štětcem , tiskání apod.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Hrajte si s kostkami, navlékejte korálky, stavějte z lega nebo podobných stavebnic
  • Zkoušejte s dítětem první výtvarné pokusy (pastelky, vodovky, prstové barvy, trhání papíru, překládání papíru, lepení, stříhání, plastelína, tiskátka atd.)
  • Skládejte první jednoduchá puzzle (např. ze dvou kusů), vyzkoušejte různé vkládačky a motorické hračky

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Langmeier, J.; Krejčířová, D. Vývojová psychologie, 2006.

Vágnerová, M. Vývojová psychologie, 2000.


 

Hrubá motorika

Vývoj dítěte neurčují pouze jeho dědičné vlohy, ani neprobíhá stejnoměrně, paralelně a pravidelně ve všech vývojových oblastech, probíhá po celý život. Vývoj ovšem můžeme svým působením a působením prostředí do jisté míry ovlivňovat. Ve zvládnutí určitých dovedností jsou individuální rozdíly, také rychlost průběhu jednotlivých období je různorodá.

Hrubá motorika je schopnost dítěte koordinovaně používat tělo jako celek. Systematicky se rozvíjí pohyby trupu, těla, končetin, hlavy. Zvládnutí hrubé motoriky má základní význam pro plný rozvoj jedince. Dovednosti, které jsou zaměřeny na tuto oblast, pomohou dítěti získat sebedůvěru, zdokonalit koordinaci pohybů a prohloubit samostatnost. Aktivní pohybové činnosti podněcují tělesný vývoj a vedou k lepším návykům v oblasti spánku a jídla.

1 – 2 roky   Dítě krátce stojí bez opory, krátce samostatně jde, dokáže vstát ze sedu na podlaze, s přidržováním stoupá po schodech, hodí míčem či kopne do velkého míče, dobře chodí a jen občas upadne, hraje si na „bobečku“. Ve dvou letech skáče sounož, seskočí z posledního schodu.

2 – 3 roky   Dítě bez přidržování kopne vestoje silně do míče, leze po nábytku, překonává překážky, chodí po schodech nahoru a dolů s přidržováním, od třiceti měsíců věku je schopné při chůzi nahoru střídat nohy, ve třech letech střídá nohy i při chůzi dolů; poskakuje snožmo na místě, vydrží stát jednu sekundu na jedné noze bez přidržování, jezdí na tříkolce.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Napodobujeme pohyby zvířat – tak procvičujeme různé druhy skoků (na místě, do výšky, do dálky, ze dřepu, do dřepu, do obruče), prolézáme obručí, tunelem, skáčeme po jedné noze, stojíme na jedné noze, chodíme pozpátku, lezeme po čtyřech, plazíme se apod. Koordinujeme pohyb rukou a nohou (např. napodobujeme čápa)
  • Cvičíme na „nářadí“ – prolézáme tunely a otvory, stavíme z velkých pěnových kostech prolézačky a klouzačky, máme trampolínu a nášlapné dráhy. Lezeme na žebřiny, chodíme po lavičce, cvičíme na overballech a gymballech, díky čemuž rovnoměrně zpevňujeme svalstvo celého těla. 

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Necháváme dítě co nejvíce samostatně chodit a na bezpečném místě prozkoumávat terén. Zkoušíme chůzi v nerovném terénu, pomáháme přidržováním za ruku s oblíbenou chůzí po obrubníku. Zkoušíme chůzi do schodů a ze schodů
  • K rozvoji hrubé motoriky dochází i díky návštěvám dětských hřišť (prolézačky, klouzačky, balanční mosty atd.), ale také při hře s balónem a při jízdě na odrážedle.

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Langmeier, J.; Krejčířová, D. Vývojová psychologie, 2006.

Vágnerová, M. Vývojová psychologie, 2000.


 

Rozvoj sociálního chování

V batolecím období se dítě postupně učí začleňovat do skupiny – učí se přebírat společenské normy.  Tyto normy chování dítě získává dvěma způsoby, které jsou nejúčinnější při vzájemném působení:

– pozorováním – všímá si, jak se v různých situacích chovají druzí.

– verbální komunikací – naučí se jak, ale i proč se chovat.

Pro dítě je důležité, aby byla stanovena pravidla, která utvářejí velmi důležitý řád, ve kterém se dítě snadno orientuje. Pravidla dítěti umožní lépe rozlišovat, jaké chování bude pozitivně akceptováno a jaké nikoli. To, že se dítě pravidly řídí, dává najevo svou stydlivostí, proviněním, pokud pravidla poruší.

Specifická varianta nápodoby je identifikaceztotožnění se s někým. Na konci batolecího období se děti identifikují s rodiči. Pro dítě je přirozené přebírání norem na základe tendence podobat se ostatním. Učení nápodobou a identifikací (ztotožnění se s někým) často hraje důležitější roli než pouze řečená informace.

V tomto veku je významný i vliv sourozenců. Sourozenci mohou sloužit jako alternativní zdroj sociálního rozvoje. Starší batolata se ke svým mladším sourozencům chovají obdobně jako jejich rodiče – pečovatelsky.

Na počátku batolecího období bývají vrstevníci chápáni na stejné úrovni jako jeho hračky a ostatní objekty. Později už význam roste, děti si spolu hrají, při hře se vzájemně napodobují. Význam kontaktu s vrstevníky znamená další alternativní zkušenosti, které usnadňují následné osamostatňování dítěte.

Nejdůležitější sociální skupinou je i nadále rodina. Zde se dítě učí vzorcům jednání, přejímá rodinou akceptované normy chování. Význam hodnot a norem, které dospělí dítěti předkládají, by dítě

mělo chápat; jen mechanické oznámení nestačí. Signálem, že dítě určitou normu pochopilo, je u něj přítomnost studu, pokud danou normu poruší a někdo ho za to napomene.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Naše kurzy jsou často jednou z prvních volnočasových aktivit, které se děti účastní. Postupně si zvykají na prostředí, zjišťují, že jsou zde stále stejní lidé, hodina má stejnou strukturu, cvičení se různě opakují. Dítě se začne na hodinách cítit jistě, neboť ví, co může očekávat. Automaticky začne dodržovat pravidla hodiny a vidí, že je dodržují i ostatní děti.
  • Hlavně pro prvorozené nebo jedináčky je kurz příležitostí pro první kontakty s vrstevníky. Děti se učí čekat na ostatní než bude nářadí volné, při některých aktivitách dochází i ke spolupráci. Procházejí si prvními boji o oblíbené hračky, ale také pozorují chování druhých. Mohou si v pozici pozorovatele vyslechnout, jak to vypadá, když se vzteká jiné dítě apod.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Jak již bylo napsáno výše, dítě se nejvíce učí nápodobou v rodině. Proto se musíme všichni doma snažit dodržovat pravidla, která dítěti vštěpujeme (např: po příchodu domů se také převlékáme, jíme u stolu a ne u počítače, používáme prosím a děkuji, uklízíme po sobě atd.)
  • Snažíme se dítěti nabídnout co možná nejpestřejší nabídku sociálních vztahů, zvláště pokud dítě zatím nemá sourozence, nebo netráví pravidelně čas s dalšími dětmi v rodině. Dítě si potřebuje zažít, jaké to je někomu něco vzít nebo být o něco „okradeno“. Zkouší si různé strategie reakcí na tyto události. Učí se, že není na světě samo, že věci si půjčujeme a jsme k sobě ohleduplní. Na druhou stranu by se mělo také naučit nenechat si všechno líbit. Chodíme proto na dětská hřiště, scházíme se s ostatními maminkami. Je dobré, pokud si dítě vyzkouší, jaké to je být nejstarším ale i nejmladším ve skupině.

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Vývojová psychologie pro sociální práci, Radek Ptáček, Hana Kuželová, 2013


 

Podpora samostatnosti dítěte

Pokud je dítě schopné zvládnout něco samo, tak dítěti nic nepodáváme, nepřidržujeme, nesbíráme, co rozházelo – jsme pořád vedle něho, posilujeme jeho projevy a pojmenováváme každou prováděnou činnost – „dáme kabátek na věšák, zujeme boty, odneseme hračky do bedny“…  Všechno spolu, ale běhá dítě, rodiče ho jen chválí a sledují.

Jsme důslední. To znamená i dohodnout se, co budeme po dítěti vyžadovat a co všichni v rodině budou také dělat. Denně, opakovaně, pořád. Podmínkou úspěchu je, že neexistuje žádná výjimka a že si to nikdo v rodině neulehčuje a není na dítě tzv. „hodnější“. Jsou to jednoduché každodenní situace:

Oblékání: po návratu z venku se společně s dítětem zouváme, dítě si dává věci na jedno místo, (vždy na to stejné). Neutíká z chodby napřed do bytu a nenechává za sebou věci ležet. Postupně motivujeme dítě, aby se samo oblékalo, můžeme jej motivovat tak, že si z námi nabízeného oblečené samo vybere, co chce vzít na sebe.

Hra: Dítě si chce hrát a chce podat další hračku. Máma souhlasí, ale předtím zahájí společný úklid toho, s čím si hrálo dosud. Dospělí jen podávajíc ruček hračky a věci směrujeme k policím, ale dítě už je tam vkládá samo.  Zpočátku pracuje spíše dospělý, ale je dítě stále v tahu činnosti. Později už pracuje spíše dítě a dospělý je přítomen a lehce pomáhá.

Jídlo: Před jídlem uklidíme hračky, jdeme si umýt ruce, učíme dítě samostatně stát na stoličce u umyvadla a namáčet ruce pod tekoucí vodou. Krmíme v sedačce, neměníme místa a způsob práce.

„Poslední“: S dítětem se domlouváme na poslední věc – pohádku, sjezd z kluzavky, hry s míček apod. Osvědčuje se, že dítěti řekneme poslední a dítě souhlasí – tedy pokývne nebo dá najevo, že pokyn vnímá. Nezačneme činnost, dokud se s dítětem na tom nedomluvíme – (nezačneme číst pohádku, nehodíme další míč apod.)

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Povzbuzujeme dítě v tom ,aby se postupně osamostatňovalo a cvičilo stále více samo za sebe pouze za dozoru a podpory matky. Například při básničkách s ukazováním maminky nejprve vedou ruce dětí, později děti vedou maminky a nakonec děti cvičí úplně samy. Stejně tak už sami uklízejí a přinášejí si dané pomůcky, maminky pouze sedí na místě a čekají.
  • Jak děti rostou a zvykají si na průběh kurzu, cvičení a úkoly jsou složitější a k jejich řešení jsou nabádány už jen samotné děti bez maminek.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Vše chce především naši důslednost a trpělivost. Neustále dětem něco vysvětlovat,povzbuzovat je a být trpělivý při jejich prvních neohrabaných samostatných pokusech. Tedy bez zbytečného křiku přijmout politá trička, počůrané kalhoty, rozbité nádobí, ale i dát dítěti dostatečný čas k tomu, aby věc mohlo udělat samo.

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Jak žít a nezbláznit se, PhDr. Lidmila Pekařová, 2006


 

Vývoj osobnosti dítěte

V průběhu batolecího období (1 – 3 rok) si dítě postupně začíná uvědomovat, že je samostatnou bytostí. Cílem z hlediska vývoje osobnosti je dosáhnutí základní důvěry v sebe a ve své schopnosti. V  tomto období se začíná rozvíjet vědomí sebe sama.

První podmínkou je odpoutání z předchozí symbiotické vazby na matku, které je nezbytným předpokladem pro osamostatňování a rozvoj identity.

Důležitým prvkem pro osamostatňování je vznik potřeby sebeprosazení (až negativismu). Sebeprosazování má dvě složky:

  • varianta „já sám“ – pokus o samostatnost, souvisí s vědomím vlastních kompetencí; „já sám“, která nastupuje kolem druhého roku věku dítěte. Dítě projevuje silnou snahu po vlastní aktivitě a projevu svých schopností – chce se samo oblékat, jíst, chodit apod.
  • varianta „já chci“ – odráží vědomí sebe sama jako aktivní bytosti.

Dítě si začíná uvědomovat vlastnictví věcí (moje, tvoje), které jsou součástí jeho teritoria. Nechce nikomu půjčit svoje hračky, protože je považuje za součást sebe sama.

V průběhu tohoto období také přichází změna způsobu, jakým dítě mluví o sobě – doposud používalo třetí osobu („Honzíček papá“), nyní používá zájmeno „já“.

Toto období vývoje osobnosti bývá nazýváno prvním obdobím vzdoru. Dítě odmítá skoro všechno, s čím přijdou druzí lidé; proč ovšem nechce to nebo ono, nedokáže říci. Nejde totiž o obsah, ale o samotný fakt odmítnutí. Tím, že dítě reaguje opačně než ostatní, se ubezpečuje o své identitě, o tom, že je jedinečnou lidskou bytostí.

Nejdůležitější je, že těmito mechanismy si dítě utváří vědomí účinku vlastní aktivity na okolní svět, u dítěte se tedy vyvíjí  základní životní strategie, tedy to zda bude zda bude ve svém jednání aktivní či pasivní, sebevědomé či ustrašené.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Nenutíme děti, aby se zapojily do všech činností, zbytečně neupozorňujeme na to, že zrovna někdo v danou chvíli „nespolupracuje“. Víme, že dítě prochází různými obdobími, takže činnost, kterou dítě do té doby milovalo a vyžadovalo nyní zcela ignoruje.
  • Pokud to neohrožuje průběh hodiny ani zdraví účastníků, nepotlačujeme vlastní alternativní postupy a nápady každého dítěte.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Zde se zdá každá rada drahá. To, co se ukazuje jako efektivní při komunikaci s jedním dítětem, nemusí platit na druhé. Každý jsme individualita a je na rodiči, aby vycítil, co potřebuje zrovna jeho dítě. Důležitá jsou pravidla, na jejichž dodržování musíme trvat. Zároveň bychom ale měli nechat dítě, aby mohlo o některých věcech rozhodovat samo. Každý rodič i každé dítě jsou jinak nastavení ohledně toho, jak moc potřebují ve svém životě řád a jestli se raději rozhodují ve všem sami, nebo se rádi nechávají vést návody a pravidly. A zde nastává ta nejtěžší fáze, najít takový systém,který by vyhovoval jak rodiči, tak dítěti a oba měli pocit, že mají svobodu, ale přitom i jasně dané mantinely.

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Vývojová psychologie pro sociální práci, Radek Ptáček, Hana Kuželová, 2013


 

Sourozenecké vztahy aneb rodina se rozrůstá

Příchod mladšího sourozence do rodiny je pro celý rodinný systém velká změna. Do teď se veškerá pozornost věnovala pouze prvorozenému dítěti a nyní se vše točí kolem nově příchozího novorozeně.

Jak podporovat dobré sourozenecké vztahy?

Připravujeme sourozence na příchod miminka

  • Všechny „maminkovské“ věci vašeho batolete sbalte dlouho před příchodem nového sourozence. Starší sourozenec tak bude mít menší pocit, že mu bere miminko jeho věci.
  • Příchod nového miminka oznamte dítěti včas, dříve než se někdo jiný prořekne.
  • Začleňte dítě do pozorování projevů miminka v břiše – jak dítě kope, jak v bříšku leží apod.
  • Mluvte s dítětem o tom jaké to bude, když přijde miminko na svět – popisujte jaké to bylo když starší dítě přišlo na svět, co to obnášelo, že se spousta věcí opravdu změní.

První přivítání s miminkem

  • Při prvním kontaktu po porodu mějte velkou náruč připravenou pro starší dítě, řekněte mu jak moc jste se na starší dítě těšili
  • Položte miminko a dívejte se na něj společně se starším dítětem – nechte starší dítě aby miminko jemně hladilo a dotýkalo se ho
  • Můžete dát staršímu dítěti dáreček, který mu „jako“ posílá miminko.
  • Připomeňte prarodičům a známým aby se nejdříve přivítali se starším sourozencem až po té s miminkem.

Sourozenci bez bojů

  • Je lepší zdůrazňovat dítěti, že je fajn mít nového kumpána do hry
  • Nepoužívejte roli „velké sestry/velkého bratra“, který by už měl všechno zvládat
  • Z kojení novorozence udělejte hezkou chvilku pro všechny – můžete si společně číst, mít speciální krabici s hračkami, kterou může vytáhnout pouze u kojení.
  • Nechte dítě, aby vám s miminkem pomáhalo, pokud chce
  • Snažte se co nejvíce dodržovat zaběhnutý režim – ukládání ke spánku, jídlo,jít do kroužku se starším sourozencem
  • Vyčleňte si pravidelně čas, který budete trávit pouze se starším sourozencem

Sourozenecké potyčky

Proč děti bojují:

Touha po pozornosti – dítě chce získat pozornost rodičů nebo sourozenců

Touha po uznání – dítě spor vyvolá jen proto, aby mohlo sourozence očernit u rodičů a povýšit se nad něho

Žárlivost – pocit, že sourozenec je v lepší pozici, je více milován, obdivován.

Přenesený hněv – dítě si na sourozenci „vylévá“ zlost, která vznikla jinde.

Ochrana svých práv – dítě si brání před sourozencem své věci, své teritorium.

Nuda – mnoho hádek mezi sourozenci vzniká z nedostatku jiné vhodné zábavy, vlastně z „ničeho“.

Únava – příliš unavené děti jsou lehce vyvedeny z míry a nejsou schopny kontrolovat své chování.

Jakmile dokážete určit nejčastější příčinu hádek mezi dětmi, můžete mnoha zbytečným sporům předejít. Pokud se již spor rozběhne, není příčina tolik důležitá. Pak je třeba rozlišit, o kterou úroveň boje mezi dětmi jde a podle toho se rozhodovat, jak dále postupovat, zda zasáhnout nebo ne. Jestliže to jen trošku jde, nechte děti, aby si svůj spor vyřešily samy. Když to ještě neumí, můžete jim dát návod, pomoci jim, ale rozhodně neřešte situaci za ně, zůstaňte vždy nad věcí – děti jsou společně na jedné lodi a vy na druhé.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Nemáme problém s tím, když přijde matka na hodinu s více dětmi. Pro mladší sourozence máme připravené hrací podložky, lehátka, hrazdičky a spoustu hraček. Maminka se tak může věnovat staršímu sourozenci, pro kterého je kurz určen.

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Spousta rad již byla popsána výše. Každé osoba, tedy i dítě, potřebuje nějaký svůj osobní prostor. Místo, které je jen jeho, kde jsou jeho hračky, na které mladší sourozenec nemůže. Je důležité nějaké takové útočiště pro něj doma vyčlenit. Každý někdy potřebuje čas jen sám pro sebe, proto se snažíme, aby každé dítě v rodině mělo nějakou činnost nebo kroužek, která je jen jeho a sourozenci se jí neúčastní. Snažíme se vyčlenit si alespoň trochu času na každé dítě zvlášť, tedy chvíli, kdy je rodič jen jeho.
  • Na druhou stranu jsou sourozenci skvělí parťáci pro hru. Hru s dětmi nikdy nenahradí hra s rodičem. Pokud možno necháváme děti, aby si svá nedorozumění a hádky vyřešily sami, zasahujeme až když to situace vyžaduje.

 

Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Dítě a vy, Kim Davisová, Fortuna Libri, 2008

http://efektivnirodicovstvi.webnode.cz/news/sourozenecke-vztahy/


 

Jak zvládat emoce u dětí?

Děti se musí naučit jak zvládat svoje emoce tak, aby to bylo sociálně přijatelné. Batolata jsou vedena vlastními potřebami a nemůžeme očekávat, že budou vědět, jak svoje emoce zvládat.

Emoce jsou různé – radost, smutek, lítost, vztek, překvapení… Většinou nemají rodiče problém s tím, že dítě vyjadřuje radost nebo překvapení, ale vztek.

Jak předcházet výbuchům vzteku?

Buďte rozumní. Zvolte co možná nejméně pravidel, ale na těch trvejte.

Buďte důslední. Zajistěte, abyste vy, váš partner a další lidé pečující o dítě sdíleli stejná základní pravidla.

Začněte u sebe. Zaměřte se na svůj postoj ke vzteku.  Vztek je emoce jako každá jiná a má význam si ji uvědomit a projevit jej.  Jde však o to, projevit jej tak, aby člověk neubližoval ostatním nebo sobě. Pokud vy sami nezvládáte emoce, křičíte na partnera či dítě, počítejte s tím, že vás dítě bude napodobovat, protože to jak jinak řešit vztek mu neukazujete.

Když cítíme vztek nejlepší je:

  1. zastavit se
  2. uvědomit si, že mám vztek
  3. dýchat
  4. nechat si chvíli čas a rozmyslet si, co nás naštvalo
  5. zareagovat – můžeme vyjádřit okolí, že máme vztek a co nás rozzlobilo

Tohle všechno se děti i dospělí musí teprve naučit, tedy neumí to hned, ale postupnými krůčky.

Povzbuzujte dítě v prosociálním chování –  zejména ve schopnosti vyjádřit to, co potřebuje, poprosit, poděkovat, ne si věci „vykřičet.“

Vnímejte naladění svého dítěte – Pravděpodobnost záchvatu vzteku se zvyšuje, pokud je dítě pod tlakem, unavené, hladové, žíznivé. Proto pečujte, pokud je možné, co nejlépe o zabezpečení základních potřeb dítěte. Pokud to jde včas odstraňte podnět konfliktu nebo odveďte pozornost jinam.

Jak reagovat na výbuchy vzteku u dítěte?

Všichni z nás, děti i dospělí, máme pocity vzteku. Vztek není nic špatného, co bychom neměli cítit nebo měli potlačovat.

Jakmile má dítě záchvat vzteku je těžké jej uklidnit: při záchvatu nemá nad sebou kontrolu, nelze ho usměrnit trestem, odměnou ani rozumnou domluvou. Zkuste toto:

  1. Vytvořte bezpečné prostředí, proto aby dítě nemohlo zranit sebe ani nikoho jiného. Zamezte tomu, aby dítě ve vzteku někomu jinému ubližovalo.
  2. Nechte dítě: nemluvte na ně, nehádejte se s ním. Můžete si odejít, pokud je dítě v bezpečí. Bez diváka totiž není představení.
  3. Pokud jste s dítětem venku kde by ostatní rušilo, vezměte jej do náruče a odneste jej do klidnějšího prostředí.
  4. Za žádných okolností neustupujte. Svůj postoj neměňte po zuřivém výstupu – dítě si nesmí myslet, že vztekání je účinná zbraň jak něčeho dosáhnout.
  5. Po záchvatu vzteku dítě nijak netrestejte. Když se dítě vyvzteká, buďte připraveni se s ním pomazlit (pokud dítě chce a vy to také tak cítíte) a řekněte, že jste rádi, že už se uklidnil, ale že chování, které předvedlo, se vám nelíbí. Dítě potřebuje ujištění, že ho máte pořád rádi.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Jak bylo popsáno výše, batolata se teprve učí svůj vztek zvládat. Na kurzech dochází samozřejmě k mnoha situacím, které mohou v dítěti vztek vyvolat (děti nechce poklidit náčiní, jiné dítě ho předběhne atd.). Snažíme se dítěti a jeho rodiči nechat prostor pro to, aby si případný výbuch vyřešili sami tak, jak jsou zvyklí. Snažíme se nevytvářet na ně zbytečně další tlak tím, že bychom dítě za toto chování nějak napomínali nebo trestali. Rodiče většinou sami vycítí, kdy se situace nevyřeší rychle a odchází s dítětem vztek řešit do jiných místností tak, aby ostatní mohli pokračovat v práci.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Mít na paměti, že období vzdoru,vzteku a prosazování svého já patří ke zdravému vývoji každého jedince mezi druhým a třetím rokem. Nejdůležitější je opravdu nepodlehnout a být důslední v tom, že dítěti nepolevím, pokud si chce vykřičet něco, co je pro nás opravdu nepřípustné. Neměli bychom dítě za vztek trestat, ani ho od sebe odhánět pryč či zavírat do jiné místnosti. V klidu mu můžeme zopakovat, že se nám jeho chování nelíbí, ale zůstáváme mu na blízku. Čas na hodnocení situace a poučení pro příště je v momentě, kdy vztek odezní. Nejlépe v klidu, laskavě a v náručí, aby dítě vědělo, že i když se nechovalo správně, máme ho pořád rádi.

 

 Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Dítě a vy, Kim Davisová, Fortuna Libri, 2008


 

Děti a média (televize, počítač a knihy)

Je užitečné brát počítač a televizi jako stroj, tedy jako zařízení pro volný čas. Nad počítačem stojí člověk, který jej může vypnout, zavřít do skříně a využívat i jiné možnosti trávení volného času – kolo, koupání, práce na zahradě, společné hraní… apod.

Dvouleté dítě má schopnost vnímat jeden zvětšený konkrétní barevný obraz, izolovaný od pozadí. Neumí koncertovat pozornost na několik obrazů najednou a neumí zrakem rozlišit malé podněty v zorném poli – v leporelu vnímá jeden obrázek krávy, psa nebo krocana.

Starší batole už zvládne rozčleněný obraz kočky a koťátka, s miskou či s klubíčkem … Televizní obraz je složen z mnoha podnětů a rychle se mění. Batole neumí rozlišit obraz v čase ani v množství, učí se tedy vnímat jen část obrazu. Tím dochází k trénování výběrové pozornosti, dítě si z nabídky vybere, co zná a ostatní pro ně neexistuje. Pokud se dítě se takovými podněty setkává pravidelně a dlouhodobě může to mít negativní vliv na jeho pozornost – tedy učí se vnímat pouze to, co se mu hodí a to i ve škole.

Tříleté dítě už dobře zvládá vnímat pohádku pro nejmenší nebo Večerníček. Důležité je po pohádce si s dítětem promluvit o tom, co tam bylo, kdo tam byl a co se stalo a jak se kdo jmenoval.

Čtyřleté dítě je při normálním vývoji schopné vnímat dětský film a vyprávět děj. Některé děti si už umí sami zapnout video a pustit film. Podmínkou je, že má uklizené hračky, umyté ruce a neodbíhá od filmu za jinou činností.

Vedle televize je důležitá kniha. Je to nenahraditelný prostředek k rozvíjení vztahu mezi rodičem a dítětem. Chuť číst se ale předává z rodičů na dítě, četba pohádky je důvěrná chvíle mezi oběma a rodič by měl znát knihu, kterou dítě čte. Je to prostor k diskuzi o tom kdo tam vystupuje, co se tam dělo, koho obdivovat a proč.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • V hodině někdy k navození tématu používáme loutky a krátkou scénku s nimi hranou. Dítě vnímá maňáska a komunikuje s ním, odpovídá mu. Někdy si o tématu povídáme i nad knihou. Batolata nepotřebují složité pozadí, rekvizity a speciální efekty. Jak bylo popsáno výše, stejně zatím nezvládne vnímat vše najednou.

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Pokud máme doma puštěnou televizi nebo rádio jako kulisu, dítě to ruší a odvádí jeho pozornost od hry. Mobil nebo tablet batolatům do rukou nepatří.
  • Příběhy pro nejmenší děti (Krteček, Večerníčky) můžeme zařazovat jako doplněk k hraní a čtení knih. Můžeme propojovat to, co dítě vidělo v příběhu se skutečnými zážitky, o příběhu si povídat.
  • Nejdůležitější je četba knížek – rozvíjí dětskou představivost, zvyšují slovní zásobu a kultivují řeč.

 

 Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Jak žít a nezbláznit se, PhDr. Lidmila Pekařová, 2006


Vnímání

Zrakové vnímání

Jde o schopnost vnímat svět pomocí zraku. Vývoj zrakového vnímání není izolovaným dějem, probíhá kontinuálně s ostatním smyslovým vnímáním, s vývojem motoriky, řeči i s rozumovým vývojem.

1,5 roku – dítě z dálky poznává osoby, rádo si prohlíží obrázkové knížky, pozoruje se v zrcadle, poznává rodiče a sourozence, upřednostňuje určitou hračku.

2 roky – dítě vytváří obraz ze dvou věcí, ukazuje části těla na panence, přihlíží při stavění věže, přiřazuje jednu věc ke druhé, správně otáčí obrázek, představuje si objekty, které nevidí. Staví z kostek věž a vlak.

2,5 roku – dítě roztřídí dva páry obrázků, třídí lžíce a vidličky, poznává sousedy a návštěvy, přiřazuje k sobě dva tvary, dvě barvy, dvě velikosti.

3 roky – dítě rozlišuje jeden kus a mnoho kusů, poznává činnosti na obraze, rozpoznává místa, najde ukryté věci, zná své vlastní oblečení, třídí čajové lžičky od velkých lžic, pojmenuje barvu, zasouvá geometrické tvary do otvorů. Z kostek staví most.

Sluchové vnímání

Jde o schopnost orientovat se ve světě pomocí sluchu, vnímat ho.

12 měsíců – dítě rozumí významu slov, otáčí hlavu přímo ke zvuku, řídí se jednoduchými výzvami, reaguje na kárání, poslouchá kroky.

1,5 roku – dítě rychle lokalizuje zvuky, rozumí jednoduchým větám, reaguje na své jméno, dívá se na jmenovanou osobu, chápe, že předměty mají určité názvy.

2 roky – dítě lokalizuje zvuky v jiné místnosti, ukáže čtyři jmenované věci, rozumí otázce „Chceš?“, poslouchá jednoduché příkazy – např. „Otevři pusu.“.

2 – 3 roky – dítě rozumí krátkým příběhům, rýmům a písničkám, dokáže zopakovat dva řádky básničky zpaměti, uposlechne dva příkazy v jedné větě, uposlechne příkazu: „Dej mi jedno, případně několik…“.

Vývoj řeči

V prvním roce dítě rozumí většímu počtu slov, ale vlastní mluvení příliš nepokročilo. V 18 měsících užívá asi 20 – 30 slov, ve 2 letech 200 – 300 slov, tvoří dvouslovné věty. Dítě chápe, že každá věc má svůj název, je nutné reagovat na jeho opakované otázky „Co je to?“. Mluví o sobě ve třetí osobě.

2 – 3 roky – dítě kombinuje 2 – 3 slova, verbalizuje děje, ukončuje žvatlání, resp. svůj dětský žargon. V polovině druhého roku již některé děti ovládají jednoduché říkanky. Od počátku třetího roku začíná dítě hovořit v první osobě („já“).

Ve třech letech většinou zná své jméno, na dotaz umí uvést své pohlaví. Označí hlavní barvy. Užívá asi 700 – 900 slov. Ve 30 – 36 měsících rozumí 2 – 3 předložkám (dej kostku na, pod, za talířek…), chápe pojmy velký – malý, nahoru – dolů, hlasitě – tiše.

 

Co děláme pro rozvoj dané oblasti v rámci kurzu v RC Studánka?

  • Při práci s dětmi používáme názorné pomůcky (obrázky, loutky atd.) a děti na nich ukazují části těla. Nebo porovnávají věci podle velikosti, třídí obrázky, které jsou stejné, případně k sobě patří. Děláme si představu o tom, co je jedna věc, dvě věci nebo více věcí. Učíme se poznávat základní tvary a barvy.
  • Učíme nekrátké básničky a písničky, který si opakujeme. Trénujeme tak paměť a vývoj řeči

 

Co můžete dělat pro rozvoj dané oblasti s dítětem doma?

  • Postupně s dítětem třídíme věci podle tvarů, barev a velikostí. Při čtení knih klademe k obrázkům doplňující otázky.

 

 Zdroje a použitá literatura:

Zkušenosti lektorek kroužku Kulíšků ve Studánce

Langmeier, J.; Krejčířová, D. Vývojová psychologie, 2006.